Úspěch se dostavil hned o rok později. Nylonové punčochy se začaly prodávat po celých USA a již během prvních několika dní se prodaly úplně všechny vyrobené punčochy – tedy asi 4 miliony. Ženy byly nadšené a ty, co nylon na nohou ještě neměly, to plánovaly v nejbližší době vyzkoušet. Začátek války však boom nylonových punčoch přerušil. Z nylonu se totiž začaly vyrábět padáková šňůry pro válečné výsadkáře.
Popularita nylonek však nezmizela, vyráběly se dál, ale v podstatně menším počtu. Bylo těžké je sehnat, ženy si často malovaly nylonkové švy na holé nohy a chtěl-li americký voják udělat dojem na dívku – daroval jí právě pár nylonových punčošek. Po válce se nylonky začaly znovu vyrábět ve větším, avšak byl o ně takový zájem, že to trvalo asi tři roky, než se jejich výroba dostala do zaběhnutých kolejí. Nastal konec bosých nohou a dámy měly důvod k radosti.
Šedesátá léta. Radikální zkracování sukní zvýšilo i poptávku po punčochách a pokud si je žena do společnosti neoblékla a prezentovala je pouze s holou kůží nohou, ihned se to považovalo za společenský prohřešek a koneckonců, tohle pravidlo je stále aktuální.
Dříve bylo třeba zakoupit takové punčošky, aby vyhověly délce nohou a velikosti chodidla. Tato starost nám naštěstí odpadla a tak jeden typ silonek padne téměř všem. Díky Lycře, umělém vláknu, které se dnes přidává například i do laků na nehty, jsou dnešní silonky pružnější, vydrží nám déle a vybírat si můžeme mezi mnoha barvami a zdobeními. A jejich popularita neklesá. Jinými slovy – silonkám rozhodně ještě neodzvonilo a tak mohou dál směle psát svou bohatou historii. Žen, které ze šatníku tyto punčochy rády vytáhnou, nikdy neubyde.
Skladem
10ks
